Články

Evropa potřebuje novou strategii pro nakládání s plasty

1. 11. 2017 - J.-M. Boursier

Tento příspěvek byl upraven z projevu na konferenci  Přetváření plastů, Uzavření kruhu, pořádané Evropskou komisí v Bruselu dne 26. září 2017.

Předkládám tyto názory jako nově zvolený předseda FEAD, evropské federace zastupující soukromý průmysl nakládání s odpady a zdroji ve 21 členských státech. Společnosti, které zastupujeme, jsou aktivní ve všech oblastech nakládání s odpady a sehrávají klíčovou úlohu při přechodu na oběhové hospodářství tím, že produkují zdroje,které se dají do ekonomiky opětovně vkládat, a tím, že dodávají energii. Zaměstnávají více než 300 000 lidíJako výkonný ředitel Evropské divize pro recyklaci a regeneraci materiálů ve společnosti SUEZ velmi pozorně sleduji problematiku týkající se evropského balíčku pro oblast oběhového hospodářství.  Proto bych se rád podělil o pohledy a vize společnosti SUEZ v oblasti plastových materiálů z provozního hlediska.

Je tedy zapotřebí podniknout v Evropě kroky k řešení problémů s plasty? Určitě ano! Existuje naléhavá potřeba akce a povím vám proč:

  • Výroba plastů v Evropě explodovala z 1 milionu tun ročně v roce 1960 na 50 milionů tun ročně v roce 2015, tj. za 50 let vzrostla padesátkrát. 
  • Každým dnem do našeho prostředí, moří a oceánů uniká obrovské množství plastů (5 až 13 milionů tun ročně). Vyjádřeno v číslech: každý čtvereční kilometr vod Středozemního moře obsahuje kolem 40 kusů plastového odpadu. Na souši se mohou některé plastové výrobky rozkládat až 400 let. Vzpomeňte na studii Nadace Ellen MacArthur: pokud nezměníme své chování, pak do roku 2040 bude v oceánech více plastů než ryb. 
  • V roce 2014 byla roztříděna méně než třetina evropského odpadu z plastu, přičemž energie byla získána z méně než třetiny a zbytek skončil na skládkách.
  • Ještě důležitější je skutečnost, že pouhých 7% z 50 milionů použitých tun tvoří recyklovaný polymer. 93% stále tvoří přírodní materiály pocházející z fosilních paliv.  

Takže ano, musíme se snažit více, jedná se o naléhavou záležitost!

V nedávné minulosti a v nadcházejících letech byla a bude zavedena řada opatření pro zvýšení recyklace: připomínám balíček EU pro oblast oběhového hospodářství , jehož cílem je recyklovat 65% či 70% komunálního odpadu do roku 2030 (tj. o 20% více než dnes).

Toto je nutné, avšak stále to nedostačuje: potřebujeme vytvořit silnější poptávku (pomocí „pull“ opatření) po druhotných polymerech a tím i příslušné pružné trhy. Musíme zajistit lepší rovnováhu mezi opatřeními typu „push“ (na straně nabídky) a „pull“ (na straně poptávky).

K tomu je třeba vytvořit správné rámcové podmínky spolu s ekonomickými nástroji:

  1. Musíme se více zaměřit na první krok v hodnotovém řetězci a zintenzivnit spolupráci s konstruktéry a výrobci, abychom zajistili, že výrobky budou navrhovány s důrazem na prevenci vzniku odpadu a jeho snadné opětovné použití, demontáž a recyklaci. 80% dopadu výrobků na životní prostředí je dáno již ve fázi jejich návrhu. Kromě ekologického designu musíme také zvýšit využívání recyklovaných materiálů v nových produktech a posunout se ke skutečnému „oběhovému designu“. Například bychom mohli zavést ekonomické nástroje pro podporu oběhového designu s bonusovými a malusovými systémy v rámci rozšířených schémat odpovědnosti výrobců.   
  2. Musíme zavést harmonizovaná pravidla pro ekoznačky tak, aby tyto obsahovaly informace o recyklovaném obsahu A recyklovatelnosti. Jako spotřebitel v EU chci vědět, zda obaly a výrobky, které mám před sebou, jsou nebo nejsou recyklovatelné, anebo ještě lépe, zda obsahují recyklované materiály.  
  3. Měla by být také zavedena legislativa podporující minimální obsah recyklovaného plastu v určitých obalech. V Kalifornii to udělali tak, že stanovili minimálně 25% recyklovaného obsahu po spotřebování. Nevidím žádný důvod, proč by taková opatření nemohla být přijata na úrovni EU.  
  4. Je třeba zvýšit podíl ekologických veřejných zakázek a aktivně podporovat využívání recyklovaného obsahu v různých veřejných soutěžích na úrovni EU, členských států nebo místních orgánů. 
  5. V úvahu by mohly připadat i fiskální pobídky ke zvýšení poptávky, jako jsou nižší sazby DPH na recyklované polymery nebo daň na emise CO2.

Připomínám, že s každou tunou recyklovaného plastu ušetří Evropa 2 tuny CO2 vzhledem k přírodnímu plastu.

Externality spojené s těžbou a zpracováním přírodních surovin by měly být zahrnuty do jejich ceny. Takže recyklace plastů by při masivní podpoře silně přispěla k boji proti globálnímu oteplování. 

Jak vidíte, existují různá možná řešení. Tržní síly samy o sobě nejsou dostačující a opravdu potřebujeme dlouhodobý a ambiciózní politický rámec, který by poskytl právní jistotu a tak podpořil investice společností sdružených ve FEAD do účinnějších technik řízení zdrojů v souladu s hierarchií odpadů.  

Budíček!

V uplynulých letech snižovaly klesající ceny ropy cenu přírodních plastů, což vedlo k cenovému propadu u recyklovaných polymerů a zavírání závodů. Ve skutečnosti existuje rozdíl ve struktuře nákladů mezi přírodními surovinami (volatilní náklady spojené s cenou ropy) a recyklovanými materiály (fixní náklady související s procesy sběru, třídění a recyklace, avšak poskytující cenovou jistotu).   

Musíme tedy eliminovat strukturální selhání trhu, která brání přechodu na evropskou oběhovou ekonomiku. To je klíčové, pokud si přejeme nahradit přírodní suroviny recyklovanými zdroji a tak snížit závislost EU na dovážených přírodních surovinách (jedna recyklovaná tuna ušetří 5 barelů ropy).  

EU se musí stát méně závislou na vývozních destinacích, jako je například Čína. Společně s Hongkongem dovezla Čína více než 76% veškerého plastového odpadu vyváženého z Evropy. Čínský dovoz odpadních plastů činil zhruba 8 milionů tun ročně. Nedávno oznámený zákaz dovozu veškerého plastového odpadu od roku 2018 (National Sword) již výrazně ovlivnil ceny a odběry recyklovaných plastů: například ceny za fólie z nekvalitního LDPE (polyetylen s nízkou hustotou) klesly v září o 150 € za tunu.

https://youtu.be/iIRlb5FCrFs (video s krátkou zprávou z médií o čínském zákazu)

Tento „budíček“ naléhavě vyžaduje vytvoření větší kapacity pro zpracování v Evropě (třídící a transformační kapacity) a dodatečné místní poptávky prostřednictvím navržených „pull“ opatření. Pokud se tak nestane, pak odhadujeme, že zhruba jeden milion tun vytříděného plastu skončí v příštím roce v nejlepším případě ve spalovnách a že skutečný podíl recyklace – navzdory balíčku pro oběhové hospodářství – klesne. Dále rovněž zmizí malé společnosti pro třídění a recyklaci, což povede ke ztrátě pracovních míst v segmentu, který by měl být slibným trhem.

Když se výzvy stanou příležitostmi

Před námi tedy stojí spousta výzev, které nám však také přinášejí spoustu příležitostí pro transformaci průmyslu EU a tvorbu pracovních míst! Kromě rozvoje alternativních odbytišť bude muset EU vytvářet i pružné trhy založené na zvýšené poptávce po recyklovaných materiálech na úrovni EU.  

Je nezbytné, aby recyklovatelné odpady z domácností, průmyslových a komerčních zdrojů byly shromažďovány odděleně, a to včetně smíšeného sběru suchých recyklovaných materiálů. Dodávka vysoce kvalitních recyklovaných materiálů je předpokladem toho, aby se recyklované výrobky staly na trhu atraktivnějšími.  

Vzhledem ke stále vysokému procentu plastů, jejichž recyklace je obtížná nebo nákladná (smíšené polymery, kontaminované, ale i černé plasty), by měla být finančně znevýhodněna výroba nerecyklovatelných plastů tam, kde existují alternativy (např. prostřednictvím daní).

Plastový odpad není homogenní materiál a možnost jeho opětovného použití, recyklace a regenerace velmi závisí na jeho složení.  

Uzavření kruhu bude tedy rovněž záviset na tom, jak budou plasty v budoucnu navrhovány. To vyžaduje lepší spolupráci mezi výrobci a sektorem nakládání s odpady. Důležité je poskytování informací v době ukončení životnosti, kdykoliv se jedná o látky vzbuzující obavy a použité ve výrobcích.

Ve fázi návrhu v souladu s principy oběhového hospodářství by tedy měly postupně začít vznikat nové plasty bez látek, jejichž recyklace je složitá a nákladná. Seznam látek vzbuzujících velmi velké obavy stále roste. V důsledku toho je nezbytný pragmatický přístup. Spolu s rozšířenou odpovědností výrobců je třeba předvídat přechodné období s přístupem založeným na riziku. Musíme nalézt správnou rovnováhu mezi kvantitou a kvalitou recyklace. Je nezbytné, aby posuzování probíhalo „případ od případu“, přičemž se musíme rozhodnout, zda je lepší hledat způsob recyklace obtížných materiálů nebo takové látky spalovat.

Existuje mnoho příkladů úspěšné spolupráce s výrobci. Tato spolupráce se zaměřuje zejména na dva specifické toky odpadů: WEEE (odpadní elektrická a elektronická zařízení) a ELV (vozidla po ukončení životnosti), kde existuje potenciál pro zlepšení podílu recyklace. Například společnost Renault je obzvláště pozorná, pokud jde o recyklaci ELV plastů.

Tyto zkušenosti jasně ukazují, že přechod na oběhové hospodářství lze uskutečnit pouze tehdy, pokud všichni aktéři v hodnotovém řetězci budou více spolupracovat s cílem vytvoření win-win situací (tj. situací výhodných pro všechny strany). Soukromý průmysl nakládání s odpady investuje hodně prostředků do inovativních a účinnějších technologií sběru a třídění. Je proto zásadní, aby se zabránilo protiprávním přepravám odpadu, neboť tyto představují ztrátu velkého množství potenciálních zdrojů a příležitostí k recyklaci v rámci EU. 

Pozitivní aspekty opatření oběhového hospodářství pro vytváření pracovních míst a růst již byly uznány. Pohyb směrem k intenzivnějšímu oběhovému hospodářství a nová strategie pro plasty v Evropě přinese environmentální i ekonomické výhody. Zlepšení efektivity zdrojů a energetické účinnosti je v našem zájmu.

Jako odborníci máme dovednosti a zkušenosti v oblasti spolupráce s partnery v rámci celého hodnotového řetězce. Chtěl bych proto vyjádřit silný závazek členů FEAD k podpoře Evropské unie při přechodu k intenzivnějšímu oběhovému hospodářství, který představuje investici do udržitelnější budoucnosti.